neděle 4. června 2017

Україна => Пилипець => Полонина Боржава

... i když není polonina Boržava největší ani nejvyšší poloninou Podkarpatské Rusi, jistě je jednou z nejpřitažlivějších a nejkrásnějších. Boržava je doslova prototypem toho, jak si většina z nás poloninu představuje. Mírně modelovaný oblý travnatý hřbet s radiálně se rozbíhajícími bočními hřbety je skutečnou pastvou pro oko. Nachází se ve střední části Zakarpatské Ukrajiny mezi městy Volovec, Svaljava a Mižhirja. Rozlehlé bezlesé horské hřbety pokryté převážně borůvčím působí na pohled jako ze zeleného sametu. Nejvyšším vrcholem je hora Stoj (1681 m, nazývána též Stij či Stohy) ležící mimo hlavní hřeben. Významnými vrcholy na hlavním hřebenu jsou od západu (od Volovce) Temnatij (1347 m, též Temnatik či Tomňatyk), Plaj (1334 m) s meteorologickou stanicí, Veliký vrch (1598 m, ukrajinsky Velikij Verch) a Gemba (1491 m). Na severní straně hor jsou lyžařská střediska Podobovec a Pilipec. Nedaleko nich se nachází významná zdejší turistická atrakce vodopád Šipot (Šipit). Obliba poloniny Boržava se mezi turisty tradovala již za první republiky a k jejím obdivovatelům patřil i spisovatel Ivan Olbracht, který dlouhá léta žil v Koločavě, ze které to na Boržavu není nijak daleko. Polonina Boržava je poměrně oblá bez výraznějších strmých horských kuželů, na vrcholových holinách i horských stráních jsou četné pastviny.
( zdroj: http://www.dusekarpat.cz, nakladatelství SKY - UKRAJINSKÉ KARPATY, ZAKARPATSKÁ UKRAJINA, POLONINY )

sobota 3. června 2017

Україна => Пилипець => Водоспад Шипіт

... nádherný vodopád Šipot je další atrakcí poloniny Boržava. Vodopád se nachází ve výšce 744 metrů nad mořem, má několik stupňů a s výškou 14 metrů je největším kaskádovitým vodopádem Zakarpatské Ukrajiny. Můžeme se na něj podívat z výšky z zpevněné stezky se zábradlím nebo nechat skropit vodní tříští v patě vodopádu, kde je možné se ponořit do jeho ledově studené vody. Nejvhodnější doba k návštěvě vodopádu je jaro, kdy taje sníh na Boržavě. Většina ukrajinských turistů končí své výlety právě u vodopádu, jen nepatrné procento návštěvníků se vydává dále do nitra poloniny Boržava.

pátek 2. června 2017

Україна => Мукачево => Замок Паланок

... největším lákadlem města Mukačeva je hrad Palanok tyčící se na skalisku nad městem. Stojí na výrazném sopečném kuželi 68 metrů nad okolním terénem.  Dnešní podobu získal hrad Palanok na přelomu 17. a 18. století. Po neúspěšném povstání z roku 1711 připadl hrad rakouskému císaři. Za vlády Josefa II. byl Palanok přebudován na vězení, kam byli posíláni nepohodlní vězni z celého mocnářství. Během revoluce v roce 1848 byli osvobozeni všichni vězni (19 700 vězňů) a roku 1896 následuje likvidace věznice. Poté hrad chátrá až do roku 1919, kdy je zde umístěna čs. vojenská posádka. Za války sloužil hrad jako kasárna pro maďarské vojsko. Roku 1960 zde byla umístěna škola mechanizátorů a konečně v roce 1970 muzeum. Dnes jsou na hradě umístěny četné sbírky dokumentující historii i současnost Zakarpatí.
( zdroj: nakladatelství SKY - UKRAJINSKÉ KARPATY, ZAKARPATSKÁ UKRAJINA, POLONINY )

čtvrtek 1. června 2017

Україна => Мукачево

... druhým největším a nejvýznamnějším městem Zakarpatské Ukrajiny je Mukačevo s přibližně 80 000 obyvateli. Ukrajinský název není zcela ujasněný, oficiálně se užívá Мукачево, lidově Мукачів. Rozkládá se v údolí řeky Latorica, v místě, kde řeka opouští hornaté území a vtéká do nížiny. Mukačevo bylo založeno Bílými Chorvaty jako pevnost, ale první písemná zmínka pochází z maďarské kroniky Gesta Hangarorum ze 12. století. V dobách raného slovanského osídlení se zde nacházel mlýn na mouku, odtud možná pramení název města od slova múka. V 8. století bylo součástí Velkomoravské říše, v 10. - 11. století hraniční oblastí Kyjevské Rusi, do roku 1918 střídavě součástí sedmihradského a uherského království. V letech 1919 - 1938 součástí Československa, 1938 - 1945 Maďarska, 1945 - 1991 Svazu Sovětských socialistických republik. Od roku 1991 samostatná a hrdá republika Ukrajina.
[Ukrajina] Zakarpatská Ukrajina, někdy postaru nazývaná Podkarpatská Rus (jak se – byť ne v úplně totožných hranicích – tento celek jmenoval v době, kdy patřil předválečnému Československu), je poněkud zapadlým koutem země. Kdysi nejvýchodnější cíp naší země, kam z Prahy jezdil přímý vlak, dnes nejzápadnější část Ukrajiny u hranice s Evropskou unií. Za návštěvu rozhodně stojí, a to nejen z nostalgie po první republice. [vyšlo v časopise Svět obrazem]
[Ukrajina] Zakarpatská Ukrajina, někdy postaru nazývaná Podkarpatská Rus (jak se – byť ne v úplně totožných hranicích – tento celek jmenoval v době, kdy patřil předválečnému Československu), je poněkud zapadlým koutem země. Kdysi nejvýchodnější cíp naší země, kam z Prahy jezdil přímý vlak, dnes nejzápadnější část Ukrajiny u hranice s Evropskou unií. Za návštěvu rozhodně stojí, a to nejen z nostalgie po první republice. [vyšlo v časopise Svět obrazem]
[Ukrajina] Zakarpatská Ukrajina, někdy postaru nazývaná Podkarpatská Rus (jak se – byť ne v úplně totožných hranicích – tento celek jmenoval v době, kdy patřil předválečnému Československu), je poněkud zapadlým koutem země. Kdysi nejvýchodnější cíp naší země, kam z Prahy jezdil přímý vlak, dnes nejzápadnější část Ukrajiny u hranice s Evropskou unií. Za návštěvu rozhodně stojí, a to nejen z nostalgie po první republice. [vyšlo v časopise Svět obrazem]
[Ukrajina] Zakarpatská Ukrajina, někdy postaru nazývaná Podkarpatská Rus (jak se – byť ne v úplně totožných hranicích – tento celek jmenoval v době, kdy patřil předválečnému Československu), je poněkud zapadlým koutem země. Kdysi nejvýchodnější cíp naší země, kam z Prahy jezdil přímý vlak, dnes nejzápadnější část Ukrajiny u hranice s Evropskou unií. Za návštěvu rozhodně stojí, a to nejen z nostalgie po první republice. [vyšlo v časopise Svět obrazem]x
[Ukrajina] Zakarpatská Ukrajina, někdy postaru nazývaná Podkarpatská Rus (jak se – byť ne v úplně totožných hranicích – tento celek jmenoval v době, kdy patřil předválečnému Československu), je poněkud zapadlým koutem země. Kdysi nejvýchodnější cíp naší země, kam z Prahy jezdil přímý vlak, dnes nejzápadnější část Ukrajiny u hranice s Evropskou unií. Za návštěvu rozhodně stojí, a to nejen z nostalgie po první republice. [vyšlo v časopise Svět obrazem]
Zakarpatská Ukrajina, někdy postaru nazývaná Podkarpatská Rus (jak se – byť ne v úplně totožných hranicích – tento celek jmenoval v době, kdy patřil předválečnému Československu), je poněkud zapadlým koutem země. Kdysi nejvýchodnější cíp naší země, kam z Prahy jezdil přímý vlak, dnes nejzápadnější část Ukrajiny u hranice s Evropskou unií. Za návštěvu rozhodně stojí, a to nejen z nostalgie po první republice. [vyšlo v časopise Svět obrazem]
Zakarpatská Ukrajina, někdy postaru nazývaná Podkarpatská Rus (jak se – byť ne v úplně totožných hranicích – tento celek jmenoval v době, kdy patřil předválečnému Československu), je poněkud zapadlým koutem země. Kdysi nejvýchodnější cíp naší země, kam z Prahy jezdil přímý vlak, dnes nejzápadnější část Ukrajiny u hranice s Evropskou unií. Za návštěvu rozhodně stojí, a to nejen z nostalgie po první republice. [vyšlo v časopise Svět obrazem]

pátek 31. března 2017

Dlouhá cesta vody

... voda Slanica patří mezi minerální vody smíšené. Srážková voda vsakuje do horninového prostředí, v propustných horninách nebo po zlomech. Na své cestě se sytí rozpuštěnými látkami a zvolna proudí vrstvami paleogenních pískovců magurského flyše. Tyto sedimenty vzniklé před 50 miliony let obsahují stále mořskou vodu. Smísením obou vod - pravěké mořské a "čerstvé" srážkové tak vzniká voda minerální, která pak četnými puklinami v podrcených vrstvách Napajedelské brány vystupuje nahoru k prameni. Snad pro každého spotřebitele bude zajímavé, že voda letošních dešťů zvolna tlačí pod sebou srážkovou vodu minulých dešťů, takže voda pramene je směsí srážkové vody "čerstvé", ale ve skutečnosti více než 100 let staré a vody pravěkých moří. Srážkové vody na vzdálených výchozech hornin tedy stále zajišťují trvalou existenci a vydatnost pramene Slanica.
( zdroj: informační tabule, http://www.estudanky.eu )
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...